Máme první zprávy našich účastníků na akci ERASMUS+ v Istanbulu. Za Seppii nás v Turecku reprezentuje Bára, Lenka, Tomáš. Akce trvá od 23. - 30.11.2014 a je na téma: "Discover Informal Education to reduce Early School’s Leaving". Oficiální začátek je až dnes, ale levnější letenky byly volné už na včerejšek... a tak sdílíme první zážitky účastníků.

Program

Zprávy z cesty

Ahoj posíláme první zprávy z cesty ..

ISTANBUL 22.11.

Bylo 14:36 a Lenka, Bára, já a dalších 177 cestujících se vzneslo na křídlech Pegasuse. Po ostré levotočivé otáčce, která přišla těsně za letištěm Václava Havla, Bára řekla, že se jí zvedl kufr a rozdala nám lékořicové žvejky. Ty žvýkačky byl můj nejsilnější zážitek z prvního letu v mém životě. Měli jste někdy lékořicovou žvýkačku?
V Istanbulu jsem byl překvapen z toho, jaký může být město organismus. Už chápu, co je to za mazec, když na jednom fleku žije 15milionů lidí. Bydlet na druhé straně města v Istanbulu znamená výlet jako v Čechách třeba z Pardubic do Olomouce. Turci jsou super krásně pohostinní. První noc jsme ještě museli strávit mimo hotel, protože jsme přiletěli o den dřív před naším programem. Jasně, že naši hostitelé spali na gauči a my jsme měli postele. Krásně se o nás starali.
První večer jsme ochutnali jídlo v nějakým fastfoodu. Nevím, jak se jmenuje, ale byl to lilek a rajčata a ještě něco skvěle ochucený, trochu pálivý s burgurem. Na normálních talířích. Chutnalo to skvěle. Turecká kuchyně se zdá být velice nápaditá. Už se těším na další jídla. A jako správní Češi i místní pivko. Bylo překvapivě dobré.
Přišlo mi hodně vtipné, když jsme stáli uprostřed Taksimu, popíjeli pivo a borec, u kterého jsme měli bydlet, mi ukazoval selfíčka ve svém smartphonu. Ty fotky byly z Prahy, kde byl před měsícem. Říkal, že v Čechách máme pěkný holky, ale že ty turecký jsou ty turecký.

ISTANBUL 23.11.

Z našeho hostitele se ráno vyklubal policista. Začalo to celkem nevinně. Připravil nám pravou tureckou snídani a tvrdil, že je to nejlepší jídlo na světě. No, s Lenkou a Bárou jsme se shodli, že svíčková se šesti je svíčková se šesti. Takže to bylo druhý nejlepší jídlo na světě. A pak se zmizel, a když se odzmizel, měl na sobě uniformu strážníka a chystal se do práce.
Povím Vám, že mít za kamaráda policajta je príma. Ono totiž přecházet silnici v Istanbulu není žádnej tureckej med. A takovej policajt dokáže mávnutím ruky jakoby kouzelným proutkem zastavit dopravu, aby Pražáci z Osíka, Čeperky a Vojic mohli bezpečně přejít z jednoho břehu silnice na druhý.
Navštívili jsme mimo jiné asi jedinou kavárnu v Istanbulu, kde na zdi měli fotku z Prahy. Chápeš to, v patnáctimilionovým městě, kde jsou tisíce kaváren vychytáš tu, která se jmenuje Franz Kafka a má atributy tý naší země námi na tejden opuštěný, smutný. A tam do tý kavárny lidi chodí normálně na Kafe třeba jen tak Kaf(r)at nebo na rande nebo se seznamovat. My jsme se tady seznámili s opravdovým gentlemanem. Mladý muž se jmenuje Samet a říkal něco o 17. listopadu a taky to, že se živí jako právník a že od Kafky četl Ortel a Proces. A při tom seznamování jsme zkoumali, jaký rozdíl je mezi českým tureckým kafem a tureckým tureckým kafem. Náš ortel zněl, že ten tureckej turek je o trochu lepší. Z obou turků se dá ale věštit budoucnost. Bára to ví.