Přečtěte si jaké zážitky měli účastníci našich akcí „Rozhýbejme sebe i svět kolem nás – politika jako hra“ v rámci Erasmus+ strukturovaného dialogu.

Celý dokument včetně fotek si stáhněte zde...


EKOLOGIE, ZELEŇ, ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ NEJEN NA PRAZE 10

20.10.2014 Erasmus+, strukturovaný dialog / „Rozhýbejme sebe i svět kolem nás – politika jako hra“ Hotel Fortuna City, Bečvářova, Praha - 10

Nikdo z nás nevěděl do čeho jde. Jediné co jsem věděli bylo, že nám odpadá vyučování - to bohatě ke štěstí nás studentů pro začátek stačilo. Když jsme přišli do hotelu, velkou většinu z nás potěšilo, že tu bylo občerstvení. Na úvod jsme hráli seznamovací hry. Po tom jsme byly rozděleni do skupinek a každá skupinka měla svého lektora(patrona?). My měli prvně Lenku a s ní jsme hráli zábavný hry. Problém byl, že jsme měli třeba skákat, jenomže Áďa a já jsme si vzali podpatky ( co dodat, prostě dvě blondsky) a tak to bylo pro nás poněkud komplikovanější. Hráli jsme hry na postřeh, seznámení a fantazii.

Druhou část programu jsme dělali ekologické projekty - opět v tich původních skupinách jenom jiní lektoři. Náš nový lektor byl Lukáš. Chudák ještě nevěděl, že má ve skupině Adélu a mě. Neustále jsme něco navrhovaly a mlely -však klasika, ne? No, projekt na vylepšení životního prostředí se nám dle mě povedl. Teda povedly se i ostatním, ale tak co si budeme namlouvat, ten náš byl nejlepší (ach, ten egoizmus ). Když jsme si všichni poslechli projekty ostatních, šli jsme na oběd! Řízečky mňam.

Celkově jsme na první schůzce jsme řešili prostředí okolo nás. Jak ho vylepšit a co by bylo dobré opravit případně nahradit. Jsem taky moc ráda, že jsme diskutovali a promluvili si se zástupcem úřadu Prahy 10 o 2 docela důležitých věcech. První byla, že nás (mládež 13+) matky malých dětí vyhánějí ze hřišť a my nemáme kam ven jít, a ta druhá věc byla že, nemáme kam chodit se psy. Parky jsou pro volně pobíhající psy zakázané - nebo musí být na krátko přivázaní na vodítku.

Mě i kamarádky potěšilo, že o těch problémech teď už ví i zástupce úřadu Prahy 10 z odboru zeleně a to konkrétně pan Procházka. A snad se s nimi co nejdřív začne něco dělat. Také mu máme navrhnout jaká konkrétní místa si přejeme využít nebo předělat na Praze 10 a co bychom si přáli v místě, kde bydlíme a chodíme do školy změnit. Mám radost, že má zájem se s námi setkávat i dál a povídat si o našich nápadech. Zkusíme něco vymyslet a navrhnout. No a poslední část programu byly kuličky. V tom písku a na podpadcích to byla obzvláště sranda! Už nevím přesně kdo vyhrál, ale určitě nějaký holky z devítky.

Celkově to byl vydařený den a minimálně já opouštěla hotel s velmi dobrým pocitem.

Hana Bečirbašićová
30.10.2014


MULTIKULTURA, XENOFOBIE

28.11.2014 Erasmus+, strukturovaný dialog / „Rozhýbejme sebe i svět kolem nás – politika jako hra“ Hotel Fortuna City, Bečvářova, Praha - 10

XENOFOBIE je strach z cizích kultur a lidí. Právě xenofobie byla tématem dnešní akce. Prvně jsme byly pomocí rozpočítání zařazeni do skupinek a v nich jsme měly díky 6 židlí přejít z jedné strany místnosti na druhou ( samozřejmě se žádná část těla nesměla dotýkat země ). V každém týmu bylo 8 lidí, navzájem jsme se moc neznali, ale i přesto nebyl žádný problém ve vzájemné komunikaci a spolupráci. Taky jsme chodili středem a všichni jsme si tleskali, abychom zažili jaké to je, když je někdo superstar. Pak jsme přemýšleli, kreslili a povídali si o tom jaké to je být jiný a jestli je to výhoda nebo nevýhoda. Pak nás čekalo povídání s Tejnou, která s námi bylo od rána a v jedné ze skupinek. Na první pohled úplně normální 16-ti letá holka, ale její životní příběh nebyl vůbec hezký. Jako malá zažila válku a ve 3 letech musela z toho důvodu opustit s rodinou rodné Čečensko. Ale ani tady v Čechách to neměli lehké. Zavřeli je celou rodinu do uprchlického zařízení, které na ni působilo jako vězení. Když je pustili, tak žila Tejna dobře, než začala chodit do školy, kde se opět všechno zkazilo. Ve škole ji děti šikanovali, protože je CIZINKA a MUSLIMKA. Ty děti strach z cizího člověka a kultury dovedl až k tomu, že začaly být zlé, hnusné a za její odlišnost jí ubližovaly. Myslím že by se všichni lidé měli vzájemně respektovat. Bylo poučné slyšet tento příběh, jelikož teď si každý z nás začal uvědomovat absurdnost kulturních ,,rozdílů". My všichni jsme totiž stejní - všichni jsme lidé. A to jsme se dneska naučili! Potom si za námi přišla povídat paní se sociálního odboru městského úřadu z Prahy 10, paní Blanka Boháčková. Bylo velmi dobré zjistit, že i na úřadech jsou lidé, kteří se zajímají o věci typu ubližování a šikana a můžeme se kdykoliv na ní a úřad klidně anonymně obrátit pokud budeme potřebovat pomoc nebo budeme chtít třeba pomoci někomu ze svého okolí. No a nakonec jsme si zatancovali s Abdulem! Byl to afričan z Ghany a také muslim. Tancovali jsme, zpívali i africky ! Takže akce skončila velmi POVEDENĚ!

Hana Bečirbašičová
2.12.2014


AGRESIVITA, LIDSKOST

15.12.2014 Erasmus+, strukturovaný dialog / „Rozhýbejme sebe i svět kolem nás – politika jako hra“ LASER GAME PRAHA , Drahobejlova 1073/36, Libeň, Praha-Praha 9

Dnes jsme si povídali o agresi a lidskosti s panem Pekarou, který je zdravotní záchranář. Během povídání jsme si ukázali pár videí na kterých byly v různých situacích agresivní lidé. U každého jsme podebatovali o tom proč to ten člověk udělal a co spustilo jeho agresi. Dokonce nám pan záchranář ukázal pár technik na sebeobranu. To si myslím, že se může hodit hlavně nám holkám ;o). Taky jsme si povídali o tom, že člověk je většinou agresivní, když je nervózní, nebo když se cítí být natolik silný že si může dovolit ubližovat slabšímu ( viz. domácí násilí ). Ale také už víme, že agresi může vyvolat i strach. Určitě by jsme se neměli bránit tak, že budeme na agresora ještě víc agresivní než je on na nás. Měli bychom se pokusit s ním v klidu mluvit. Ještě lépe je nějakou větou odvést od tématu kvůli kterému "hádka" začala, nejlepší je například věta ,,Jak ti pere pračka?" nebo na otázku ,,Proč tak blbě čumíš, kr*t*ne?" odpovědět například: ,,Kdyby si mě jenom viděl řídit, to je ještě horší." Na závěr jsme si zahráli LASERGAME, je to sice agresivní hra ale s mírou. Všichni jsme se během hry uvolnili, vyblbli a zaběhali si - zkráceně a jednoduše, lepší než sedět na židli ve škole a bavilo nás to. Sice jsem napsala, že bylo sranda hrát LASERGAME.. střílet po sobě a tak. Jenomže jsem si pak uvědomila, že ty lidi, který bavilo střílet donutilo rodinu Tejny ( z minulého setkání), ale i mého tátu utéct z jeho rodné země. A proč po sobě stříleli? V Jugoslavii bylo Chorvatsko - katolíci, Bosna - muslimové a Srbsko - pravoslavní. Podle mě se lidé báli svých odlišností, nenávist a strach k odlišným lidem v nich vyvolala agresi. Celou válku nejhůře odnesla Bosna, která se ještě dnes z války vzpamatovává. Jak jsme si říkali už na minulé schůzce ( kde byla tématem xenofobie ), nebuďme na sebe zlí kvůli tomu že věříme každý v jiného Boha, nebo kvůli barvy pleti. Zlost vyvolává agresi...

My už víme, že je hnusné napadat jiné ( ve smyslu odlišné ) lidi. Věřím, že nikoho z nás, kdo se zúčastnil posledních dvou akcí ani nenapadne nadávat někomu jen například kvůli tomu, že má šátkem pokrytou hlavu nebo, že je černý.

Hana Bečirbašičová
18.12.2015